Použití dávkového kompilátoru

Vyhledání dávkového kompilátoru

Třída dávkového kompilátoru je umístěna v modulu plug-in jádra JDT Core. Třída nese název org.eclipse.jdt.compiler.batch.BatchCompiler. Je v balíku plugins/org.eclipse.jdt.core_<version>.jar. Od verze 3.2 je k dispozici rovněž samostatně ke stažení. Soubor se jmenuje ecj.jar. K dispozici je rovněž zdroj odpovídající tomuto souboru. Chcete-li jej získat, navštivte stránku pro stažení a vyhledejte sekci Dávkový kompilátor jádra JDT. Tento soubor JAR obsahuje dávkový kompilátor a adaptér Javac Ant.

Od verze 3.3 tento soubor JAR zahrnuje rovněž podporu jsr199 (rozhraní API kompilátoru) a podporu jsr269 (zpracování anotací).Podmínkou použití podpory zpracování anotací je virtuální počítač 1.6.

Proto lze použít jako samostatná aplikace i v rámci sestavení Ant mimo Eclipse.

Spuštění dávkového kompilátoru

Jaké volby jsou k dispozici?

Doporučené volby jsou označeny oranžovým pozadím.

Když jsou některé volby nastavovány vícekrát, přijímá je dávkový kompilátor zleva doprava. Když je použita volba varování (-warn:....) bez znaku '+' nebo '-', přepíše dříve zadanou sadu varování. Uživatel by se tedy měl přesvědčit, že je taková volba použitá před všemi ostatními použitími volby -warn.

Totéž platí pro volbu -err:.

Název Použití
Volby cesty ke třídě
-bootclasspath <dir 1>;<dir 2>;...;<dir P> Toto je seznam adresářů souborů JAR použitých k samozavedení souborů tříd používaných kompilátorem. Ve výchozím nastavení jsou použity knihovny spuštěného systému VM. Položky jsou odděleny oddělovačem cesty k platformě.
Jednotlivé adresáře či soubory mohou určovat přístupová pravidla pro typy v závorkách '[' a ']'.

Není-li zadána žádná cesta bootclasspath, kompilátor ji odvodí z těchto systémových vlastností (v uvedeném pořadí): sun.boot.class.path, vm.boot.class.path nebo org.apache.harmony.boot.class.path.

-cp
-classpath <dir 1>;<dir 2>;...;<dir P>
Toto je seznam adresářů nebo souborů JAR použitých ke kompilaci zdrojových souborů. Výchozí hodnota je hodnota vlastnosti "java.class.path". Položky jsou odděleny oddělovačem cesty k platformě.
Jednotlivé adresáře nebo soubory mohou určovat přístupová pravidla pro typy v závorkách '[' a ']' (např. [-X] pro zákaz přístupu k typu X, [~X] pro nastavení nevhodnosti přístupu k typu X, [+p/X:-p/*] pro zákaz přístupu ke všem typům v balíku při povolení přístupu k p/X).
Kompilátor následuje klauzule Class-Path souborů typu manifest souborů JAR rekurzivně a přidává jednotlivé odkazované soubory JAR na konec cesty ke třídě, pokud již v cestě ke třídě nejsou.
-extdirs <dir 1>;<dir 2>;...;<dir P> Toto je seznam adresářů použitých k určení umístění souborů s příponou názvu zip/jar. Položky jsou odděleny oddělovačem cesty k platformě.
-endorseddirs <dir 1>;<dir 2>;...;<dir P> Toto je seznam adresářů použitých k určení umístění schválených souborů zip/jar. Položky jsou odděleny oddělovačem cesty k platformě.
-sourcepath <dir 1>;<dir 2>;...;<dir P> Toto je seznam adresářů použitý k určení zdrojových souborů. Položky jsou odděleny oddělovačem cesty k platformě.
Jednotlivé adresáře mohou určovat přístupová pravidla pro typy v závorkách '[' a ']'.
-d <dir 1>|none Používá se k určení, do kterého adresáře by se měly vypisovat vygenerované soubory .class. Pokud to vynecháte, nebude vytvořena adresářová struktura balíku.
Pokud nechcete generovat soubory .class, použijte -d none.
-encoding <encoding name> Zadejte výchozí kódování pro všechny zdrojové soubory. Zadat lze rovněž vlastní kódování pro jednotlivé soubory, a to tak, že k názvům jednotlivých vstupních zdrojových souborů/složek připojíte [<název_kódování>]. Například X.java[utf8] určuje kódování UTF-8 pro kompilační jednotku X.java umístěnou v adresáři aktuálního uživatele.

Pokud je zadáno více výchozích kódování zdrojového souboru, použije se poslední z nich.

Například:

  • ... -encoding UTF-8 X.java[Cp1252] Y.java[UTF-16] Z.java ....
    Všechny zdrojové soubory budou čteny s použitím kódování UTF-8 (zahrnuje Z.java). Soubor X.java bude čten s použitím kódování Cp1252 a soubor Y.java bude použit s použitím kódování UTF-16.
  • ... -encoding UTF-8 -encoding UTF-16 ....
    Všechny zdrojové soubory budou čteny s použitím kódování UTF-16. Volba -encoding pro kódování UTF-8 je ignorována.
  • ... -encoding Cp1252 /foo/bar/X.java[UTF-16] /foo/bar[UTF-8] ....
    Všechny zdrojové soubory budou čteny s použitím kódování Cp1252. X.java je jediný soubor v adresáři /foo/bar, který je čten s použitím kódování UTF-16. Všechny další soubory v tomto adresáři budou používat kódování UTF-8.
Volby shody
-target 1.1 až 1.7 nebo (5, 5.0 atd.) To určuje cílové nastavení souboru .class. Možné hodnoty jsou:
  • 1.1 (hlavní verze: 45 vedlejší: 3)
  • 1.2 (hlavní verze: 46 vedlejší: 0)
  • 1.3 (hlavní verze: 47 vedlejší: 0)
  • 1.4 (hlavní verze: 48 vedlejší: 0)
  • 1.5, 5 nebo 5.0 (hlavní verze: 49 vedlejší: 0)
  • 1.6, 6 nebo 6.0 (hlavní verze: 50 vedlejší: 0)
  • 1.7, 7 nebo 7.0 (hlavní verze: 51 vedlejší: 0)
Výchozí nastavení jsou:
  • 1.1 v režimu -1.3
  • 1.2 v režimu -1.4
  • 1.5 v režimu -1.5
  • 1.6 v režimu -1.6
  • 1.7 v režimu -1.7

clcd1.1 lze použít k vygenerování atributu StackMap.

-1.3 Nastavte úroveň shody na 1.3. Implicitně -zdroj 1.3 -cíl 1.1.
-1.4 Nastavte úroveň shody na 1.4 (výchozí). Implicitně -zdroj 1.3 -cíl 1.2.
-1.5 Nastavte úroveň shody na 1.5. Implicitně -zdroj 1.5 -cíl 1.5.
-1.6 Nastavuje úroveň shody na 1.6. Implicitní -source 1.6 -target 1.6.
-1.7 Nastavte úroveň shody na 1.7. Implicitně -source 1.7 -target 1.7.
-source 1.1 až 1.7 nebo (5, 5.0 atd.) Toto se použitá k určení úrovně zdroje očekávané kompilátorem.
Možné hodnoty jsou:
  • 1.3
  • 1.4
  • 1.5, 5 nebo 5.0
  • 1.6, 6 nebo 6.0
  • 1.7, 7 nebo 7.0
Výchozí nastavení jsou:
  • 1.3 v režimu -1.3
  • 1.3 v režimu -1.4
  • 1.5 v režimu -1.5
  • 1.6 v režimu -1.6
  • 1.7 v režimu -1.7
Ve verzi 1.4, se s assert nakládá jako s klíčovým slovem. V 1.5 a v 1.6 jsou enum a assert klíčovými slovy.
Volby varování
-?:warn -help:warn Zobrazení rozšířených voleb varování
-warn:... Zadejte sadu povolených varování.
např. -warn:unusedLocal,deprecation
-warn:none zakázat všechna varování
-warn:<tokeny varování oddělené znakem ,> povolit právě vypsaná varování
-warn:+<tokeny varování oddělené znakem ,> povolit další varování
-warn:-<tokeny varování oddělené znakem ,> zakázat specifická varování
Ve sloupci Výchozí nacházejícím se dole označuje značka "+/-", že tato volba zahrnuje několik variant varování s vysokou úrovní granularity, z nichž některá jsou ve výchozím nastavení povoleny a jiné zakázány. To znamená, že určení dané volby pomocí znaku "+" povolí více varování než při výchozím nastavení a určení pomocí znaku "-" některá standardně povolená varování naopak zakáže.
Výchozí Název tokenu Popis
+/- allDeadCode kontrola nedostupného kódu, včetně triviálního if(DEBUG)
+/- allDeprecation zamítnutí i uvnitř zamítnutého kódu
- allJavadoc neplatný nebo chybějící dokumentace javadoc
- allOver-ann všechny chybějící anotace @Override (supertřída a superrozhraní)
- all-static-method celá metoda může být deklarována jako statická varování
+ assertIdentifier výskyt assert použit jako identifikátor
- boxing převod automatického uzavírání
+ charConcat pokud je ve zřetězení řetězce pole char použito bez výslovné konverze na řetězec
+ compareIdentical porovnávání identických výrazů
- conditionAssign možné nechtěné logické přiřazení
+ constructorName metoda s názvem konstruktoru
+ deadCode kontrola nedostupného kódu, vyjma triviálního if(DEBUG)
- dep-ann chybí anotace @Deprecated
+/- deprecation použití zamítnutého typu nebo členu mimo zamítnutý kód
+ discouraged použití typů, jež odpovídají přístupovému pravidlu Nevhodné
- emptyBlock nedokumentovaný prázdný blok
+ enumIdentifier výskyt enum s použitím jako identifikátor
+ enumSwitch nekompletní přepínač výčtu
- enumSwitchPedantic hlásit chybějící větve case příkazu switch výčtu i v případě existence výchozí větve case
- fallthrough možný případ neúspěchu příkazu case
- fieldHiding pole zakrývající jinou proměnnou
+ finalBound parametr typu s konečnou mezí
+ finally blok finally není normálně ukončen
+ forbidden použití typů, jež odpovídají přístupovému pravidlu Zakázáno
- hashCode chybějící metoda hashCode() při potlačování equals()
+/- hiding makro pro fieldHiding, localHiding, typeHiding a maskedCatchBlock
- includeAssertNull vyvolat varování null pro proměnné, které ohrožují výraz assert
- indirectStatic nepřímý odkaz na statický člen
+ intfAnnotation typ anotace používaný jako nadřízené rozhraní
+ intfNonInherited kompatibilita metody nezděděné z rozhraní
- intfRedundant najít redundantní superrozhraní
- javadoc neplatná dokumentace javadoc
- localHiding lokální proměnná zakrývající jinou proměnnou
+ maskedCatchBlock skrytý zachytávací blok
- nls řetězcové literály jiné než nls (postrádající značky //$NON-NLS-<n>)
+ noEffectAssign přiřazení bez účinku
+/- null možnost chybějící či redundantní kontroly Null
- nullAnnot povolit analýzu Null založenou na anotaci.
V případě potřeby mohou být typy anotací, které mají být interpretovány kompilátorem, určeny připojením (nullable|nonnull|nonnullbydefault), kde je každý typ anotace určen pomocí úplného názvu.
Viz také -nonNullByDefault níže.
- nullDereference chybí kontrola Null
- over-ann chybí anotace @Override (pouze supertřída)
- paramAssign přiřazení parametru
+ pkgDefaultMethod pokus o vyřazení výchozí metody balíku
+ raw použití typu raw (místo parametrizovaného typu)
+/- prostředek (potenciálně) nebezpečné použití prostředku typu Closeable
- semicolon nepotřebný středník, prázdný příkaz
+ serial chybí serialVersionUID
- specialParamHiding konstruktor nebo parametr metody setter skrývá jiné pole
+/- static-access makro pro indirectStatic a staticReceiver
- static-method instanční metoda, kterou by mohla být statická metoda
+ staticReceiver pokud se nestatický přijímač použije k získání statického pole nebo volání statické metody
- super potlačení metody bez provedení vyvolání super
+ suppress povolit @SuppressWarnings
- switchDefault příkaz switch, kterému chybí výchozí větev case
- syncOverride chybí synchronized v potlačení synchronizované metody
- syntheticAccess při provádění syntetického přístupu pro vnitřní třídu
- tasks povolit podporu pro značky úloh ve zdrojovém kódu
+ typeHiding parametr typu zakrývá jiný typ
+ unavoidableGenericProblems ignorovat nevyhnutelné problémy kontroly typů v důsledku přímých rozhraní API
+ nezaškrtnuto nekontrolovaná operace s typem
- unnecessaryElse nadbytečná klauzule else
- unqualifiedField nekvalifikovaný odkaz na pole
+/- unused makro pro unusedAllocation, unusedArgument, unusedImport, unusedLabel, unusedLocal, unusedPrivate, unusedThrown a unusedTypeArgs
- unusedAllocation přidělení objektu, který není používán
- unusedArgument nepřečtený parametr metody
+ unusedImport nepoužitý odkaz importu
+ unusedLabel nepoužitý štítek
+ unusedLocal nepřečtená lokální proměnná
+ unusedPrivate nepoužitá deklarace soukromého členu
- unusedThrown nepoužívaná deklarovaná nastalá výjimka
+ unusedTypeArgs nepoužité argumenty typu pro metodu a konstruktor
- uselessTypeCheck nepotřebná operace cast/instanceof
+ varargsCast argument varargs vyžaduje explicitní přetypování
+/- warningToken neošetřený nebo nepoužitý token varování v @SuppressWarnings
-nowarn Bez varování (rovnocenné s -warn:none)
-err:... Zadejte sadu povolených varování, která jsou převáděna na chyby.
např. -err:unusedLocal,deprecation
Varování unusedLocal a deprecation budou převedena na chyby. Všechna ostatní varování jsou nadále hlášena jako varování.
-err:<tokeny varování oddělené znakem ,> převést právě uvedená varování na chyby
-err:+<tokeny varování oddělené znakem ,> převést další varování na chyby
-err:-<tokeny varování oddělené znakem ,> odebrat specifická varování z varování převáděných na chyby
-deprecation Rovnocenné s -warn:+deprecation.
-properties <soubor> Nastavuje volbu varování/chyb na základě obsahu souboru vlastností. Tuto volbu lze použít s volbami -nowarn, -err:.. nebo -warn:.. , ale poslední volba na příkazovém řádku nastavuje použití voleb.

Obsah souboru vlastností lze vygenerovat nastavením specifických nastavení projektu na stávající projekt Java a použitím souboru .settings/org.eclipse.jdt.core.prefs ve funkci souboru vlastností. Případně lze použít jednoduchý textový soubor, který definuje páry položka/hodnota pomocí konstant definovaných ve třídě org.eclipse.jdt.core.JavaCore.

...
org.eclipse.jdt.core.compiler.problem.annotationSuperInterface=warning
org.eclipse.jdt.core.compiler.problem.assertIdentifier=warning
org.eclipse.jdt.core.compiler.problem.autoboxing=ignore
...
Volby ladění
-g[:none|:lines,vars,source] Nastavte úroveň atributů ladění
-g Všechny informace o ladění (rovnocenné s -g:lines,vars,source)
-g:none Žádné informace o ladění
-g:[lines,vars,source] Selektivní informace o ladění
-preserveAllLocals Výslovně požadovat, aby kompilátor zachoval všechny lokální proměnné (pro účely ladění). Je-li vynechána, kompilátor nepoužité lokální proměnné odebere.
Volby zpracování anotací (vyžadují virtuální počítač 1.6 nebo novější, používají se pouze je-li zajištěna shoda s verzí 1.6)
-Akey[=hodnota] Volby procesorů anotací předávané procesorům anotací. key je složen s identifikátorů oddělených tečkami
-proc:[only|none] Je-li zadáno -proc:only, procesory anotací budou spuštěny, avšak nebude provedena kompilace. Je-li zadáno -proc:none, nedojde k vyhledání ani ke spuštění procesorů anotací. Kompilace bude pokračovat, jako by nebyly nalezeny žádné procesory anotací. Při výchozím nastavení musí kompilátor použitím cesty ke třídě vyhledat procesory anotací, a proto může zadání volby -proc:none urychlit kompilaci, není-li zapotřebí zpracování anotací.
-processor <třída1[,třída2,...]> Kvalifikované názvy tříd procesorů anotací, které mají být spuštěny. Je-li tato volba zadána, dojde k vynechání normálního procesu zjišťování procesoru.
-processorpath <dir 1>;<dir 2>;...;<dir P> Seznam adresářů nebo souborů JAR, ve kterých mají být vyhledávány procesory anotací. Položky jsou odděleny oddělovačem cesty k platformě. Není-li tato volba zadána, hledání použije cestu ke třídě.
-s <dir> Adresář, ve kterém budou vytvořeny vygenerované zdrojové soubory.
-XprintProcessorInfo Vytisknout informace o anotacích a prvcích, které má procesor zpracovat.
-XprintRounds Vytisknout informace o cyklech zpracování anotací.
-classNames <třída1[,třída2,...]> Kvalifikované názvy binárních typů, které mají být zpracovány.
Ignorované volby (z důvodu kompatibility s volbami javac)
-J<volba> Předání volby virtuálnímu počítači.
-X<volba> Zadávání nestandardní volby. -Xemacs není ignorována.
-X Vytisknutí nestandardních voleb a ukončení.
-O Optimalizace pro dobu provádění.
Rozšířené volby
@<file> Načíst argumenty příkazového řádku ze souboru
-maxProblems <n> Maximální počet problémů na kompilační jednotku (standardně 100)
-log <filename> Určete soubor protokolu, do kterého budou vypisovány veškeré výstupy z kompilátoru. To je skutečně užitečné, pokud chcete ladit dávkový kompilátor nebo získat soubor, který obsahuje všechna chybová hlášení a varování z dávkového sestavení. Je-li přípona názvu .xml, vygenerovaný protokol bude souborem ve formátu XML.
-Xemacs Použít styl emacs k zobrazení umístění chyb a varování v konzole a v řádných textových protokolech. Protokoly XML tato volba neovlivňuje. Je-li tato volba povolena, zpráva:
2. WARNING in /workspace/X.java
(at line 8)...

se zobrazuje tímto způsobem:
/workspace/X.java:8: warning: The method...
-proceedOnError[:Fatal] Nezastavovat kompilaci při výskytu chyb, vypsat soubory tříd s problémovými metodami nebo typy problémů. To se doporučuje pouze, pokud chcete mít možnost spouštět aplikaci, i když zůstávají chyby.
S volbou ":Fatal" jsou všechny volitelné chyby považovány za závažné, a to vede k předčasnému ukončení kódu, pokud je dosaženo chyby za běhu. Bez volby ":Fatal" volitelné chyby nezabrání vygenerování řádného kódu a vyprodukované soubory .class lze bez problémů spouštět.
-verbose V případě určení tisknout kompilační jednotky, ke kterým se přistupuje nebo které se zpracovávají, do konzoly nebo souboru protokolu.
-referenceInfo Určit referenční informace. To je užitečné pouze při připojení k tvůrci. Referenční informace jsou jinak neupotřebitelné.
-progress Zobrazit průběh (pouze v režimu -log).
-time Zobrazit informaci o rychlosti.
-noExit Nevolat System.exit(n) na konci kompilace (n=0, pokud nedojde k žádné chybě).
-repeat <n> Opakovat proces kompilace <n> krát (analýza perf).
-inlineJSR Vložený bajtový kód JSR (implicitní, pokud cíl >= 1.5).
-enableJavadoc Zvážit odkazy v dokumentaci Javadoc.
-missingNullDefault Je-li analýza hodnoty Null na základě anotace povolena (pomocí "nullAnnot" uvedeného výše), tato volba ohlásí varování vždy, když neexistuje výchozí anotace balíku nebo typu.
Volby nápovědy
-? -help Zobrazit zprávu nápovědy.
-v -version Zobrazit číslo sestavení kompilátoru. To je velmi užitečné při hlášení chyby.
-showversion Zobrazit číslo sestavení kompilátoru a pokračovat. To je velmi užitečné při hlášení chyby.

Příklady

d:\temp -classpath rt.jar -time -g -d d:/tmp Zkompiluje všechny zdrojové soubory v d:\temp a podsložkách. Cesta ke třídě je jednoduše rt.jar. Vygeneruje všechny atributy ladění a všechny vygenerované soubory .class jsou vypsány do d:\tmp. Rychlost kompilátoru se zobrazí po dokončení dávkového procesu.
d:\temp\Test.java -classpath d:\temp;rt.jar -g:none Zkompiluje pouze Test.java a případné závislé soubory, přičemž závislé soubory načte z adresáře d:\temp. Cesta ke třídě je složka d:\temp následovaná názvem souboru rt.jar, což znamená, že veškeré nezbytné třídy jsou vyhledávány nejprve v adresáři d:\temp a poté v souboru rt.jar. Negeneruje žádné atributy ladění a všechny vygenerované soubory .class jsou zapisovány do adresáře d:\temp.