Sestavení PDE vždy používalo funkce jako druh seskupovacího mechanizmu, který určuje, co přesně by mělo být sestaveno. U p2 byla tato myšlenka využití funkce jako skupiny rozšířena a výsledkem je generování více než jedné instalovatelné jednotky (IU) pro každou funkci.
Z perspektivy sestavení má funkce tři přínosy:Při použití generátoru metadat, který byl představen ve verzi 3.4, dostaneme pro funkci "org.example.platform" výsledek v následující podobě:
| org.example.platform.feature.group | Toto je instalovatelná jednotka seskupení nejvyšší úrovně pro funkci a bude mít požadavky na všechny funkce a moduly plug-in, které byly zahrnuty a vyžádány souborem feature.xml. Obsahuje také požadavek na vnořený soubor org.example.platform.feature.jar | ||
| |||
|---|---|---|---|
Všimněte si, že tato struktura IU nezahrnuje nic pro kořenové soubory přispívané funkcí. Namísto toho sestavení s použitím generování metadat umístilo všechny kořenové soubory společně do jedné instalovatelné jednotky a artefaktu.
Ve verzi 3.5 je nově vydavatel p2 publisher. Pokud použijeme úlohu eclipse.gatherFeature sestavení PDE k publikování funkce ze zdroje, získáme místo toho instalovatelné jednotky kořenových souborů, které odpovídají jejich zdrojové funkci. V tomto případě budou výsledkem následující metadata:
| org.example.platform.feature.group | IU seskupení nejvyšší úrovně pro funkci | ||||
| |||||
|---|---|---|---|---|---|
Použití nového vydavatele p2 namísto starého generátoru metadat umožňuje mnohem podrobnější kontrolu nad způsobem rozdělování kořenových souborů pro produkty.